Dojo (道場) doslova znamená „místo cesty“. V bojových uměních, jako je Aikido, nejde jen o místnost určenou k tréninku technik – dojo je posvátný prostor, kde se formuje tělo, mysl i duch. Je to místo, kde se učíme nejen bojovat, ale především žít s respektem, pokorou a disciplínou.
Vstupem do dojo vstupujeme do jiného světa – světa řádu, ticha a soustředění. Etiketa (reigi) není pouhá formalita, ale prostředek, jak kultivovat úctu k prostoru, učitelům, spolužákům i sobě samému. Každý úklon, každé „onegai shimasu“ nebo „arigatou gozaimashita“ má hlubší význam – připomíná nám, že jsme součástí tradice a že trénink je společná cesta.
Dojo není anonymní tělocvična. Je to domov, kde se předává znalost z generace na generaci. Sensei (učitel) není jen instruktor technik – je průvodcem na cestě, vzorem a oporou. Věrnost dojo a učiteli je vyjádřením důvěry a závazku. Znamená to přijmout způsob výuky, respektovat pravidla a přispívat k harmonii celku.
Dojo je místem, kde se setkávají lidé různých věků, profesí a zkušeností. Spojuje je společná cesta (dó). Vzájemný respekt, ochota pomáhat a sdílení zkušeností vytvářejí prostředí, kde se může každý rozvíjet. Přináležitost k dojo není jen organizační – je to vztah srdce.
Dojo není jen místo, kde se učíme techniky. Je to prostor, kde se učíme být lepšími lidmi. Etiketa, úcta k učiteli a vědomí přináležitosti k dojo jsou základy, na kterých stojí nejen Aikido, ale i životní filozofie bojových umění. Vstoupit do dojo znamená vydat se na cestu – a ta začíná poklonou.