Bushido (武士道), doslova „cesta válečníka“, je etický a morální kodex, který formoval život, chování a hodnoty japonských samurajů. Tento nepsaný zákon vznikl v období Kamakura (1185–1333) a byl formalizován během Edo období (1603–1868). Bushido se stal základem nejen pro bojové umění, ale i pro osobní rozvoj a společenskou odpovědnost.
Bushido čerpá z konfuciánství, buddhismu a šintoismu. Nešlo jen o pravidla boje, ale o životní cestu, která vedla samuraje k vnitřnímu klidu, disciplíně a službě vyšším ideálům. Podobně jako evropské rytířství, Bushido kladl důraz na čest, věrnost a odvahu – ale s hlubším duchovním rozměrem.
Samuraj žil podle Bushido nejen na bojišti, ale i doma, v komunitě a při rozhodování. Seppuku – rituální sebevražda – byla krajním projevem cti, pokud samuraj selhal. Bushido učil, že život bez cti je horší než smrt.
Principy Bushido ovlivnily nejen bojová umění jako Aikido, Kendo nebo Karate, ale i moderní japonskou kulturu, obchodní etiku a mezilidské vztahy. I dnes rezonují hodnoty jako loajalita, disciplína a respekt v každodenním životě.
Bushido není jen historický kodex – je to živá filozofie, která inspiruje k životu v rovnováze, s odvahou a úctou. V době, kdy se hodnoty často relativizují, nabízí Bushido pevný morální rámec, který může být aktuální i dnes.